Sri Lanka 2016

Den 15. pondělí 9.1.2017

Do večerního odletu máme spoustu času. Stánky a davy zmizeli. Jdeme se vykoupat. přímo pod vodopádem jsou takové tůňky mezi skalami, kde je i velká hloubka. Máčíme se celé dopoledne a je nám dobře. krásně osvěžující voda a pohoda. Poslední oblékání do motorkřžského .Zdárně dojíždíme a setkáváme se s druhou polovinou. odevzdáváme motorky a vyrovnáváme účty. mile nás překvapil průvodce Koli, který nám rozdal obárzek s koláží fotografií z celé cesty. Byla to tečka za jeho skvělou prací, je fakt dobrej. Poslední cesta vede na letiště a vše končí.

Byla to opravdu dobrá cesta, kdy jsem mohl poznat další zemi a sopustu dobrých lidí. Hlavně jsem rád, že se nikomu nic nestalo a všichni se vrátíme domů zdrávi a plni zážitků.

Den 14. neděle 8.1.2017 120 km

Je to v pohodě, celá procházka deštným pralesem vede po rovince a bude trvat hodinku. Trvala 3 hodiny a první polovinu jsem šli pořád do kopce. Klima je velice příjemné a nakonec je to krásná procházka. Průvodce nám vše popisuje, hlavně latinsky. Takže všemu rozumíme. Pozorujeme ještěrky, hady, varany, divoého kohouta, ptáky, housenky, opice, sovy, motýli, ryby a jinou havěť. Cestou na další hotel dáváme tradiční nepálivý oběd. Provoz je zase masakr a už se těším až motorky odevzdáme ve zdraví. Z okna hotelu koukáme na vodopád, který je skoro vysklý. Pod ním je dost vody na koupání, tak jdeme. Procházíme mezi stánky s čímkoliv, ale zásadně z plastu. Platíme vstup a proplétáme se spoustou místňáků. Piknikují, koupou se oblečení a je jich opravdu hodně. Jen se projdeme a znechuceně jdeme zpět. Večeříme špagety, dopíjíme zásoby pivečka.

Den 13. sobota 7.1.2017 130 km

Den 12. pátek 6.1.2017

Skupina se dělí. Jeden je nemocný, druhá má kyčel. Prostě se jim na pláži líbí. Druhá polovina pokračujeme podle plánu na sever do hor. Velká porce kilometrů, zatáčky, šílené horko a provoz. Zato výhledy a motorkářské zážitky nám už nikdo nevezme. Zabírá nám to 7 hodin jízdy. Dorážíme do úplně opuštěného hotelu s nádherným výhledem. Po studené večeři brzo usínáme.

Den 11. čtvrtek 5.1.2017

V šest přijíždíme do přístavu. Nahánějí nás na jednu z lodí. Sundáváme si boty, které dáváme do popelnice a postupujeme na střechu lodi. Rovnají nás, aby využili každé místečko. Takových lodé jsem napočítal 15. Všechny se ženou podobným směrem. Asi po hodině někdo křičí a všichni ukazují daleko doprava. Všechny lodě vyrážejí stejným směrem, strašně burácí a není za nimi nic vidět. Všechny lodě přijedou zároveň, zpomalí na minimum. Dvě velryby se naposledy nadechnou a zmizí. Pak se všichni pomalu rozjedou podle uvážení důležitých kapitánů. Po nějkaé době se zase ozve řev. Všechny lodě se otočí stejným směrem, motory řvou a kouří. Až dorazí k velrybám, tak zpomalí. A tak se to opakuje asi 4x. Při cestě zpět pozorujeme velká hejna dovádějících delfínů. Kdyby nebylo velrybí safari taková masová akce, mohl to být ještě lepší zážitek. Odpoledne se stavujeme na dobrou kávu v kavárně, kterou vlastní češka. Koupeme se, popíjíme. Spát jdeme zase se židlema.

Den 10. středa 4.1.2017

Ve čtyři přistavují teréní TATU (indické auto). Na korbě jsou přimontované sedačky z auta, je tam plátěná střecha a zábradlí. Docela pohodlné, pokud se TATU nerozjede. To je teprve mazec. Motor jak traktor, všechno mlátí, skřípe a v zatáčkách se to šíleně naklání. Přijeli jsme k bráně parku, stojíme ve frontě a všude stálo odhadem 300 takových TATU. Asi hodinu jsme čekali než řidič vystál frontu na lístek na safari. Pak už jede další fronta na kontrolu a užíváme si safari. Myslím, že se auta rozjedou a nebude to tak hrozné. Hrozné to je, ti magoři se předjíždějí, schválně se omezují, troubí. Najednou fronta, tak jí stojíme. Po půl hodině docukáváme k rodince slonů. Každé auto na chvilku zastaví a turisti fotí a pak zas další. Když projedeme, řidič auto otáčí a stojíme zase zácpu. Skvělý nápad, můžou si slony vyfotit i na druhé straně auta! další kolona je u levharta, který je na stromě. Celkově je safari super, schází je norganizace a vyměnil bych všechny řidiče. Vyřízení dorážíme do hotelu, kde hodinku odpočíváme. V největším vedru vyrážíme na cestu k moři. Cestou se stavujeme v místní restaruaci, kde si nejde dát něco nepálivého. V drsné dopravě vedoucí kolem moře dorážíme úplně vyřízení. Večer zakončujeme párty na pláži. Spát jdeme se židlema.

Den 9. úterý 3.1.2017 165 km

Hned ráno stoupáme dále serpentínami mezi čajovými plantážemi. cesta je široká tak akorát na auto a motorku. Je docela dost rozbitá a po krajnicích jsou hluboké ale úzké škarpičky. Dorážíme na vrchol, pořzujeme společné fotky se super výhledy a hrajeme si s opičkami. Od té doby už jen klesáme z hor do nížiny a směrem k moři. Cesta je hodně náročná, začíná být veliké vedro a je obrovský provoz. Je to místy až nebezpečné, šílení řidiči autobusů jsou na hlavním tahu ve svém živlu. Přijíždíme docela pozdě. průvodce s mechanikem musí rychle splnit svoje každodenní povinnosti a dovést studené pivo. Fakt nechápu, že v ubytování, kde spíme, nemají nic k pití! Ani pivo. to mají v jiné cenové kategorii, kterou moc nemáme. Pivko mizí a odjíždíme na večeři. Krab je super, trochu více práce s obíráním, nakonec to dávám. Každý chce z Čech komunikovat zrovna, když vstáváme ve čtyři. Jdu spát až po dvanácté.

Den 8. pondělí 2.1.2017 80 km

Vyrážíme jako každý den na pohodičku a řádně nasnídaní okolo půl desáté. Máme v plánu přejet národní park a takové náhorní pláně. Nejprve prudce nahoru se spoustou vraceček, rozbitým asfaltem a dost velkým provozem. Moje motorka nemá ráda velkou nadmořskou výšku a často nechce jet, tak je to trošku adrenalinek. Vynahrazuje to ta příroda a výhledy. Na vrcholu je brána, kde platím nehorázné částky. Mechanik opravuje mojí motorku tak, že vyndává vzduchový filtr a jedeme dál po náhorní plošině. Trochu m ito přiomíná Rumuské poloniny bez borůvek. U silnice stojí jelen a vůbec se nebojí. Točíme, fotíme sebe i přírodu, kocháme se. Přijíždíme k druhé bráně, kde je další sada vraceček směrem dolů. Projíždíme lesem s obrovskými stromy. Už jen 20 km po úplně nové silnici, zase zatáčka za zatáčkou, začínáme být sehraní, tak nám to pěkně jede. Z hotelu máme jet na vodopáady, ale bohužel není voda. Dáváme oběd a fakultativně lezu do postele. Časem jsem zjistil, že tak učinili všichni. Budíme se v 8. Dáváme večeři, dvě flašky místní kořalky a zase do pelíšku. Dobrý den.

Den 7. neděle 1.1.2017

Postavte motorky do řady před hotel, postavte se vedle nich. Všichni zaměstnanci vybíhají z hotelu a fotí nás jako první hosty v roce. Prý na facebook. Už to zase mažeme až najednou se mi plete do cesty pták. Docela velký pták. Vlétl mi mezi ruce, břicho a řdítka. Vehementně mě masíruje křídly i do hlavy. Pomalu zpomaluju, chytám ho za křídlo a odhazuji. Přežil to a odlétá, já pokračuji bez zastávky. Celý den jedeme do hor, zažáčka střídá zatáčku, super výhledy, čajové plantáže a dlouhatánský vesnice kolem slinice. Všude stánky s čímkoliv. Nikdy bych neřekl, že mne to na 250ce bude tak bavit. Už chápu, proč se všichni na těch motardech, co vyjedou na Stelvio tak smějí. Prostě si to užívám taky. Do horského hotelu dojíždíme brzo, necháváme bagáž a vyrážíme na pozdní oběd a na exkurzi do čajové továrny. Na oběd nás vedou do restaurace „Miláno“ pro místňáky. Itálie to teda byla, byla to vlastně pekárna a děliali tam úplně všechno. Všichni se tlačili a hledali místečko, protože bylo úplně narváno. Všichni místňáci jedí pravou rukou bez příboru. Tak nějak se mi to ekluje. Jídlo je ale rychle a velice dobré. V továrně to byla nejrychlejší exkurze, kterou jsem zažil. Trvala asi 5 minut a prošli jsme půl továrny. Následovala ochutnávka čaje a luxusní kávový dortíček. Už jen kupujeme dárečky a odvážíme motorky. Všichni jsme už řádně přežraní a tak vyrážíme dodávkou do vyhlášené indické restaurace, to prý musíme vidět. Na místa v restauraci čekám asi hodinu v hotelu vedle. Ve vyhlášené restauraci si opravdu pochutnáváme a překvaje mne, že ceny byly jako v normální restauracích. Super den.

Den 6. sobota 31.12.2016 152 km

Dojídáme kýbl zmrzliny a vyrážíme na asi 40 km dlouhý offroad. Docela tempo a náročné. Projíždíme uzounké stezky, okolo jezer a bažin, samá rýžová pole, zemědělci a chatrče s mávajícími dětmi. Odnesla to pouze jedna zadní pneumatika, kterou mechanici opravují v servisu. Na provoz si zvykáme a stále předjíždíme. Tempo ostatních je pomalé a to nechceme akceptovat. Vychutnáváme si výborný oběd a dorážíme do hotelu. Posledních pět minut totálně promokáme a slušně v hotelu naděláváme bordel. A protože máme málo zážitků, vyrážíme dodávkou k mísntím domorodcům. Vylezl jsem z auta, přiběhl ke mě domorodec, chytil mne za ruce, klepal mne s nimi a křičel hajavaj, hajavaj, a hodně nahlas. Myslel jsem, že mi ty ruce utrhne. Předváděli lov, tance, ukolébavky a dávali nám sílu. Mávají nějakými větvičkami a rozstřiují s nimi kokosovou šťávu. Až se někteří dostávají do tranzu a ostatní je musí držet, aby nespadli. Podle mne to nehrají, protože se při tom celý klepou. Dostáváme ochutnat nějakého jelena, kokos a různé koženy připravené na ohni. Nakupujeme suvenýry a odjíždíme s velkým loučením, jako kdyby jsme se znali věčnost. Zase mi málem utrhávají ruce. Poslední část silvestrovského dne popíjíme pivečka a místní whisky. Jsem rád, že vůbec vydržím do 12 na přípitek. Protože tady slaví Nový rok jindy, tak závěrečný večer v roce je hodně klidný.

Den 5. pátek 30.12.2016 60 km

Ráno hned do bazénu a snídaně. Vyrážíme v sandálech atričku na prohlídku starobylého města. Polovina zůstává na hotelu a léčí rány z minulých dní. Památky jsou impozantní a hezky zachovalé. Užíváme si to na lehko, na motorce a svítí sluníčko. Na hotelu se rychle oblékáme a jedeme. Po cestě zase slon, fakt velkej samec až na zem. Přišel takhle z lesa a vydal se po silnici. Nakonec jsme ho předjeli. Průvodci říkali, že to bylo hodně nebezpečné. Další zastávka na kokos u silnice a rychle do hotelu. Parkujeme, rychlá koupel a vyrážíme poznávat místní zajímavosti. Začínáme jízdou povozem taženým voly. Následuje katamarán na jezeru při západu slunce. Příjemná paní nám předvádí výrobu místních dobrot z rýže a kokosu. Pochutnáváme si a dojíždíme zbytek tuktukem.

Příjemným pokračováním byla masáž. Těšil jsem se na přičmoudlou masérku. Přijeli jsme ale pozdě, tak dostávám dávno shořelého maséra. Nakoenc to bylo docela dobré, akorát jsem měl takový divný pocit. Do hotelu přijíždíme zrovna k již objenané večeři. Dokonce jsme si objednali ovocný salát a zmrzlinku. Začali nosit tolik jídla, že jsme snědli stěží třetinu. pak nám dali pauzu a přinesli ovoce a zmrzlinu. Asi nás špatně spočítali. Salátu tak 3 kg a vanilkovou zmrzlinu. Toho byl celý 2 kg kýbl. Odpadl jsem opravdu brzo.

Den 4. čtvrtek 29.12.2016 130 km

Změna plánu, do 12 máme volno. Je nádherně, honí se mráčky, celé dopoledne se válíme u moře. Koupeme se a odpočíváme. V poledne objednáváme oběd, po jídle pojedeme. Po druhé vyrážíme. Asi po 5 km přijíždíme k budhistickému chrámu. Sundáváme boty a procházíme chrám na skále nad mořem. Konečně vyrážíme. Celou trasu ujedeme na dvakrát se zastávkou na kukuřici. Docela nám to už frčí, dost často na nás něco mávají policajti. Rozkaz zněl jasně, jet dál a mávat. Vyzkoušel jsem to třikrát a fakt se i smějou. Narazili jsme na slušnej zmatek na silnici, stojící autobusy, traktory, policajti. Všichni pobíhají a troubí na sebe. Celý problém byl stádo divokých slonů vedle silnice. Poslední hodinku jedeme po tmě a někteří doslova, protože jim to prostě nesvítí. Mně svítí nahoru, nechápu proč. Jelo se fakt špatně, místní moc nesvítí, hodně pejsků, autobusy, nejsou zde lampy a bylo to prostě až nebezpečné. Odměnou byl hotel, kde nás vítal usměvavý personál. Večer trávíme v bazénu s pivkem v ruce. Výborná večeře a dlouhé debaty.

Den 3. středa 28.12.2016 123 km

Vstáváme, snídaně super. Jediné jídlo, které nepálilo, byly lívance s marmeládou. Kari s rýží jsem k snídani fakt nedal. Hlavně, když to máme pořád. Pálí mne už úplně všechno a vždycky. Navštívili jsme staré město Anuradhapura. Projíždíme na motocyklech v sandálech mezi památkami. Krásné počasí, slezu z motorky, sundám ty sandály a jdu na prohlídku nějaké ze stup. Na krku foťák a kochám se a kochám a kochám. Fakt super. Vždy, když přijdu k motorce, dostanu od průvodce vodu na osvěžení. Oběd kari, tentokrát na banánovém listě, který se dal na takovou ošatku. Nandali tam od každého kousek, vše hrozně pálilo i dva centimetry okolo pusy. Na závěr jsem vypil dvě pepsi, ne proto, že mi tak chutná, ale protože se ta pálivost neutralizovala. Nakonec jsem si došel na záchod vedle kuchyně. To komentovat nebudu. Cesta na motocyklu k pobřeží je prostě boží. Rýžová políčka, kravičky, Hondy mazali bez závad, pohoda. Cestou stavíme na sladkou vařenou kukuřici. Přijíždíme úplně hotový k moři. Koupeme se až do tmy, voda je teplejší než vzduch. Popíjíme pivečko, slivovičku, dáváme si výbornou večeři a dlouho kecáme o tajnostech.

Den 2. úterý 27.12.2016 181 km

Ráno fasujeme motorky. Necháváme ještě přezout jednu gumu, jednu roztlačujou a u třetí štelujou řidítka. Jsou to chudinky, dost do zrzava. Konečně vyrážíme a na jízdu vlevo si ještě pamatuju, tak snad to půjde. Šlo to, jak to mám rád. Žádné předpisy a jen podle srdce a klaksonu. Vlastně jeden předpis tady mají. Autobusy mají vždy přednost! Při tankování domlouváme placení z našeho fondu na jídlo. Při osmi motorkách je to velká úspora času. Spolehlivost je zatím dost žalostná. Jedna motorka nedobíjí, u druhé nevystavuje spojka a třetí vezou přes noc vyměnit. Pořád věřím, že si to sedne. Jinak cesta je úžasná. 30 °C, občas déšť. Neřeším směr ani rychlost, nefunguje totiž žádný budík. Jenom jedu, nechám se vést a kochám se. Přijíždíme k obrovskému prázdnému hotelu s bazénem. „Motorky nechte jak jsou, nechte klíčky v zapalování.“ V podstatě jako s BMW, večer zaparkuju a ráno jedu. Akorát že BMW přes noc nikdo nespravuje. Přivítací frešík a už mi utíká pikolík s bagáží do třetího patra. Nechápu, proč mi ten pikolík podává třikrát klíče. Vím jenom, že až přijedu příště, tak se na mne vyprdne. Luxusní pokojíčky, klima, bar, fakt super. Posílám našeho místního průvodce pro pivko, protože v hotelu je drahé. Vaří nám luxusní večeři ve formě bufetu včetně zmrzlinky. Chladí a nosí nám to naše levné pivko a smějí se. Dlouho do nic kecáme o všem.

Den 1. pondělí 26.12.2016 0 km

Jsme tu, na Srí Lance. Docela malé klidné letiště. Přesně jak jsem si to představoval. Sešli jsme se sedm lidí a po výlezu z letiště s osmým průvodcem. To bylo ale špatně. Vyšli jsme moc rychle. Vynechali jsme nákup SIM karet. Znova do rentgenů a trochu počátečního chaosu. Nakonec všechno zvládáme a přesouváme se do „hotelu“. Zrovna nám připravují stroje, montují značky, opravují světla. Mají připravené i nové pneumatiky. Honda 250 Enduro, vepředu to má takové dvě velká světla, jako masařka. Docela pastouška. Odpoledne a večer trávíme odpočinkem, koupáním v moři a dvakrát navštěvujeme restauraci. Je tu velký problém s placením každého zvlášť. Zakládáme tedy společnou kasu na jídlo a prý jim to tak vždy funguje. Ochutnal jsem dvě jídla. Vždycky to byla rýže, kari a něco. Vždy to pekelně pálilo, ale bylo to výborné. Zážitkem dne je výměna peněz. „Jasně máme!“ Vybrali od všech dolary, zakouleli očima a část z nich se rozjela někam. A protože jsme důležití zákazníci a čekáme, tak nabízejí lahvinku a ředíme to kolou. Po první lahvince nám dávají část peněz a po druhé už se zadařilo úplně. A pak že ožralí nemají štěstí. Totálně unavení odpadáme.

Protože jsem si myslel, že je nejlepší doba někam vyrazit, asi jsem si chtěl vynahradit né moc šťastný rok a taky jsem nechtěl být o vánocích sám, objednal jsem si zájezd.